O plemeni Chodský pes
Standard
ZEMĚ PŮVODU :Česká republika Garant plemene : ČMKU
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU : 28.10.1984
POUŽITÍ : Pracovní plemeno
KLASIFIKACE F.C.I. :
Po jeho mezinárodním uznání : skupina 1 - Psi ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí, kromě švýcarských salašnických psů.
S pracovní zkouškou
STRUČNÝ HISTORICKÝ PŘEHLED : Původ tohoto plemene je historický. Spisovatel Jindř. Šimon Baar popisoval ve svých dílech opěvujících Chodsko (v letech 1923-1924) psy z oblasti Šumavy, které nazýval "chodské". Tito typově vyrovnaní a velmi houževnatí psi měli za úkol střežit zemské stezky, bránit majetek svých pánů, pomáhali při pasení. S historií Chodska je spjato mnoho písemností i ilustrací. Již J.A. Gabriel ve své písemnosti o Chodsku z r. 1864 psal o tamním lidu s přezdívkou "Psohlavci" z důvodu, že měli na svém praporci jako znamení věrného strážce domu - siluetu hlavy typického ovčáckého psa s delší srstí na krku. Existenci dlouhosrstých ovčáckých psů, věrných pomocníků a strážců chodů, popisoval také spisovatel A. Jirásek ve svém románu "Psohlavci" doplněno ilustracemi od Mikoláše Alše.
Není možné samozřejmě tvrdit, že výše uvedené dokladuje původ současného Chodského psa. Pouze je historicky podložena existence formy ovčáckého psa ustáleného typu v místních podmínkách na území Čech.
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA
Středné velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Má dlouhou srst s bohatou podsadou, která ho činí otužilým a odolným vůči povětrnostním vlivům. Vyniká harmonickou stavbou těla. Všechny tělesné partie jsou sladěny tak, že jako celek působí kompaktně a ladně. Charakteristické pro plemeno je postavení a nesení krátkých uší, elegantní linie dlouhé šíje a krku a dále bohatost dlouhé srsti. Jeho pohyb je lehký a volný. Vyznačuje se temperamentní povahou bez známek nervozity. Je přítulný ke členům rodiny, zejména k dětem.Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem, který je schopen náročného výcviku. Je obdařen vynikajícím nosem, čichové práce zvládá s lehkostí a temperamentem. Díky ideální střední velikosti a dobré ovladatelnosti lze chodského psa využít ve slepeckém výcviku. Navíc pro výborné čichové schopnosti muže být s úspěchem nasazen při záchranářských akcích a při vyhledávání osob v lavinách. Projevuje rovněž vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu.
DŮLEŽITÉ PROPORCE TĚLA
Ideální parametry dvouletého jedince:
Index formátu: délka trupu tvoří 110% výšky v kohoutku
Index výšky: hloubka hrudníku tvoří 49% výšky v kohoutku
Index typu hlavy: délka nosní partie tvoří 46% délky hlavy
CHOVÁNÍ A POVAHA
Temperamentní pes rychlých, ne však překotných reakcí. Lehce učenlivý, pozorný, dobře ovladatelný, poddajný. Je skromný, nenáročný a houževnatý. Jeho přítulnost k malým dětem je obdivuhodná a činí z něho příjemného společníka rodiny. Je nebojácný, pevných nervu a mimořádně ostražitý. Má výborné čichové schopnosti.
HLAVA
Lebeční partie
Lebka je plochá a zvolna se zužující směrem k očím se středem zúžení po celním vrubu, který je lehce naznačen. Týlní hrbol je hmatatelný, avšak na pohled nevýrazný. Čenichová partie je mírně kratší než mozkovna, od níž je oddělena širokým celním sklonem. Čelní sklon není ani příliš ostrý, ani příliš mírný. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné, ale nevystupující. Líce jsou suché, pokryty plochými svaly. Kůže lebeční partie je napjatá a pokrytá krátkou, hustou a hladkou srstí.
Obličejová část
Nosní partie : Nosní hřbet je rovný(přímý), s prodlouženou linií mozkovny téměř rovnoběžný. Směrem k čenichu se klínovitě zužuje.
Čenich : Středně velký, plný, černě pigmentovaný, nozdry otevřené.
Pysky : Pevné, suché, dobře přilehlé s uzavřenými kouty.
Čelisti : Horní a dolní čelist jsou úměrné, silné a delší, postupně se zužující k čenichu.
Tváře : Hladké, dobře přiléhající, pod očima nepropadlé.
Zuby : Zdravé, silné, čistě bílé, v pravidelném postavení nůžkového skusu. Moláry na sebe přesně dosedají, rezáky se navzájem dotýkají. Chrup je úplný.
Oči : Středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmo posazené. Nemají být vypouklé, ani zapadlé. Jsou lesklé, energického, avšak příjemného výrazu, barvy tmavě hnědé. Víčka dobře přiléhají.
Uši : Krátké, vzpřímené, dopředu otočené, vysoko nasazené a blízko sebe postavené. Jsou trojhranné, se širší základnou, na hrotech bud zašpičatělé nebo lehce zaoblené. Ušní boltce jsou pokryty delší hustou srstí, která zejména u kořene a po okraji boltce tvoří štětky.
Celkově má být hlava úměrná velikosti těla a ušlechtilá. Nesmí působit masivně, ani příliš jemně. Charakteristický jedinečný vzhled hlavy podminuje správné nasazení a nesení uší, jejich velikost, tvar a dlouhé osrstění.
KRK
Ladně nesený a utvářený, delší, velmi pružný. Směrem k plecím se mírně rozšiřuje. Linie krku svírá s horizontální rovinou úhel 45°. Krk je pokrytý hustou dlouho srstí.
TĚLO
Hrudník : V průřezu oválného tvaru, jeho horní okraj je tupý, spodní zašpičatělý. Sahá po úroveň lokte. Žebra jsou mírně klenutá, ne však sudovitá.
Předohrudí : Ze předu širší, náležité osvalené.
Hřbet : Rovný, pevný, nepříliš dlouhý, v kohoutku lehce vyvýšený.
Bedra : Krátká, pružná, dobře vázaná, v jedné linii navazující na hřbet.
Břicho : Pevné, vtažené.
Záď : Začíná ve stejné výši se hřbetem a v mírně svažité linii, bez přechodu, směřuje k ocasu.
Ocas : V klidu a v pohybu je volně spuštěný v lehkém oblouku, při vzrušení zvednutý po úroveň hřbetu. Je bohatě osrstěný a dosahuje k hleznu. Umělé zkracování je nepřípustné.
Celková linie těla od hlavy k ocasu je tvořena souborem ladných křivek. Délka trupu má být o něco vetší, než je výška v kohoutku.
KONČETINY
Hrudní končetiny
Obecně : Lopatka je správně šikmo uložená a ploše přiléhá. Kost ramenní je dlouhá a úhel, který svírá s lopatkou se blíží 90°.
Loket směřuje rovně dozadu, není ani vbočený, ani vybočený.
Předloktí je při pohledu z kterékoliv strany rovné, s dobře vyvinutým, suchým svalstvem.
Záprstí je pevné, dlouhé a nikoliv příliš strmé. Zadní stranu předloktí pokrývá přerůstající srst.
Pánevní končetiny
Obecně : Dobře zaúhlené v koleni i hleznu. Jsou při pohledu zezadu rovné.
Stehna : silná, vydatně osvalená.
Nárt : je pevný. Kolenní a hlezenní klouby jsou dobře zaoblené. Zadní stranu stehen pokrývá přerůstající srst.
Tlapy Středně velké, oválného tvaru. Mají pevné, pružné polštářky a klenuté, sevřené prsty s krátkými, silnými drápy. Polštářky a drápy jsou plně pigmentovány.
MECHANIKA POHYBU
Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je lehký, pružný a prostorný.
KŮŽE
Napjatá, v každé partii dobře přiléhavá. Pigment polštářku a drápu je černý, viditelné sliznice jsou tmavě pigmentovány.
OSRSTĚNÍ
Kromě obličejové části hlavy, hrotu ušních boltců a přední strany obou páru končetin, kde je srst krátká a hladká, pokrývá tělo lesklá, dlouhá, hustá, tvrdší srst. Její délka se pohybuje od 5 do 12 cm. Má být rovná nebo jen lehce zvlněná, na krku a hrudi mírně otevřená, jinak přilehlá. Dobře vyvinutá podsada je kratší a měkčí. Ušní boltce jsou bohatě osrstěny. U kořene a po okraji jsou vyvinuty štětky. Zvlášť dlouhá srst se tvoří na šíji, hřbetu a dále na zadní straně stehna a nártu, kde je mírně praporcovitá. Ocas je hustě osrstěn a má na spodní straně dlouhou, mírně praporcovitou srst.
ZBARVENÍ SRSTI
Černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu "black and tan". Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jiné zbarvení srsti než černá se znaky je nepřípustné.
Znaky jsou vyvinuty:
- na okrajích a uvnitř ucha
- nad očima
- na lících, odkud plynule přecházejí na hrdlo, kde tvorí charakteristický půlměsíc
- na hrudi, přičemž hrudní znaky jsou odděleny od znaku na hrdle
- na pánevních končetinách, a to na vnitrní a zadní straně stehna a od prstu po úroveň hlezna
- kolem řitního otvoru
mohou být navíc vyvinuty na spodní straně hrudníku, břicha a ocasu, mohou chybět na zadní straně stehna.
Přednost se dává znaklm vyvinutým v předepsaných partiích, zřetelně ohraničeným a sytě vybarveným
VÝŠKA A HMOTNOST
Výška
Výška v kohoutku musí být: 52 až 55 cm u psa, 49 až 52 cm u feny.
Toleruje se maximální možná odchylka + - 2 cm.
Hmotnost
Optimální hmotnost - rozmezí 18-25 kg
NEDOSTATKY, VADY, HRUBÉ (VYLUČUJÍCÍ) VADY.
Jsou jakékoliv odchylky od standardu mírného (nedostatky), závažného (vady) a velmi závazného ( hrubé-vylučující vady ) charakteru.
Nedostatky
- drobivý chod.
- příliš výrazný nebo chybějící celní sklon.
- slabé čelisti.
- ne zcela tmavě hnědé oko.
- mírně delší ucho při správném nasazení
- kohoutková výška + - 2 cm oproti standardu ( pes 50,51 a 56,57 cm, fena 47,48 a 53,54 cm)
- delší nebo naopak kratší hřbet.
- měkké záprstí; strmé záprstí.
- ocas zahnutý do strany.Ocas tvořící kroužek.
- kratší srst. Příliš jemná struktura srsti.
- méně syté znaky (slámově žlutá).
- delší nebo kratší ocas.
- znaky chybějící na uších a kolem řitního otvoru.
- nezřetelně ohraničené znaky
- znaky více rozšířené na hlavě a hrudi, znaky méně výrazné na hlavě a hrudi
- malý bílý znak ( v toleranci do 3 cm) Vady
- klabonosá nebo naopak pronesená čenichová partie.
- vypouklé nebo naopak vsazené oko.Světle hnědé oko.
- ucho nesprávného tvaru. Špatně nasazené ucho.Měkké ucho.
- krátký krk
- sudovitý nebo naopak plochý hrudník
- vybočené nebo vbočené lokty ( postoj sbíhavý, rozbíhavý ).
- strmě uložená lopatka.
- proláklý nebo klenutý hřbet.
- nepevná bedra.
- vybočená nebo vbočená hlezna ( postoj sudovitý, kravský ).
- strmý postoj pánevních končetin.
- přeúhlení pánevních končetin způsobující příliš spáditou hřbetní linii
- ocas stočený nad úrovní hřbetu.
- kadeřavá srst.
- výrazně světlé znaky
- znaky extrémně rozšířené na hlavě a na hrudi, znaky vyskytující se mimo předepsané partie
- znaky chybějící nebo viditelně ubývající ve více partiích
- znaky extrémně rozšířené na hlavě a na hrudi znaky vyskytující se mimo předepsané partie
Hrubé, vylučující vady
- zcela postrádající ušlechtilost
- kohoutková výška u psa menší než 50 cm a vetší než 57 cm a u feny menší než 47 cm a vetší než 54 cm.
- jakékoliv odchylky od nůžkového skusu : předkus, podkus, klešťový skus,nepravidelný skus
- ztráta kteréhokoliv zubu ( méně než 42 ).
- dravčí oko.
- svěšené nebo klopené ucho.
- jiné zbarvení srsti než černá se žlutými znaky.
- znaky vyskytující se mimo předepsané partie
- depigmentace čenichu, kůže a sliznic.
- vyloučeni musí být psi silně bázliví a agresivní jedinci.
- monorchismus a kryptorchismus.
- krátká srst typu krátkosrstých plemen, chybějící podsada
- úplná ztráta znaku
Zdroj: Klub přátel Chodského psa
Historie a počátky chovu
Historie chodského psa sahá až zejména do 13. století, kdy na Šumavě v oblastech nejdůležitější cesty, vedoucí od Domažlic do Němec, střežili od nepaměti Chodové. Není třeba zdůrazňovat, že psi, kteří je vždy věrně doprovázeli museli být tvrdí, houževnatí, vysoce odolní. Vzhledem k tehdejší době nebylo povinností těchto psů jen pomáhat střežit a bránit dříve bavorsko-české pohraničí, ale byli rovněž využíváni k pastevectví, museli být schopní ve stopování při nezbytném lovu zvěře.
Jistě i každý školák zná kresby Mikoláše Alše, které doplnily román Aloise Jiráska „Psohlavci“. Zejména tolik známá kresba, symbolika, vystihující Choda střežícího pozorně okolí, který má na sobě dlouhý plášť, chodský širák, v rukou čakan a majestát a u nohou sedící soustředěný pes. Rovněž symbolika psa na znaku pohraniční stráže, na titulní straně „Psohlavců“ kresba M. Alše, znak skautské lilie – zde všude je znázorněna hlava ovčáckého psa s krátkým vztyčeným uchem a delší srstí, která je znázorněna především na krku a hrudi.
O chodském psu psal již Jindřich Šimon Baar ve svých vzpomínkách na slavnou historii svého rodného Chodska. Velmi autenticky psal, že toto velmi typově vyrovnané a houževnaté plemeno bylo údajně nejvíce rozšířeno v okolí vesnice Klenčí, což pokládáme za poslední dochovanou informaci.
Toto historicky doložené plemeno upadlo téměř v zapomnění, stejně tak jako další plemena, v poválečném období. Pouze několik nadšenců se pokusilo sestavit okolo roku 1948 návrh k uznání chodského psa Mezinárodní kynologickou federací – FCI. Z dochovaných ústních informací vyplynulo, že nebyli zcela jednotni v názorech ohledně některých základních standardních znaků. Bohužel se nepodařilo o tomto připravovaném návrhu nic bližšího zjistit a to ani z bývalého Ústředního klubu ovčáků se sídlem v Brně.
Na možnost znovuvytvoření chodského psa přivedl ing. Jana Findejse pan doc.ing. dr. Vilém Kurz (známý odborník v kynologii), který mu zaslal fotografie několika plemen, která by si zasloužila a měla reálnou šanci na svou regeneraci. Z těchto obrázků ing. Janu Findejsovi nejvíce učarovalo právě ovčácké plemeno - současný Chodský pes. Ihned podnikl první kroky, které měly vést k regeneraci chodského psa.
V roce 1984 byly v kynologickém tisku uveřejněny obrázky tohoto ovčáckého plemene s výzvou pro eventuelní majitele tohoto dochovaného ovčáckého plemene. Odezvou byl zájem několika čtenářů a kontaktovali se dva majitelé z Prostějovska s vědomím, že Chodského psa mají. Bohužel odezva čtenářů z oblastí Šumavy nebyla. Započala první fáze regenerace, kdy s ing. Findejsem úzce spolupracovala ing. T. Schmidtová. Následovalo odborné posouzení prvního páru, srovnávání s dochovanou dokumentací, písemnými materiály a dobovými kresbami. Základem pro znovuvytvoření starého, zcela jasně historicky doloženého, plemene byla fena Bessy, pes Dixi a o něco později objevený pes Blesk. Plemennou knihou ČSCH byla registrována první chovatelská stanice chodských psů „na Barance“ pana Ladislava Hykla. Hlavním cílem regenerace plemene bylo odchovávat zdravé, velmi odolné a nenáročné psy, vysoce temperamentní s chutí do práce, výborné hlídače a společníky za každé situace a pro všechny kategorie zájemců.
V roce 1985 byl narozen první vrh (spojení Dixi a Bessy) v počtu 6 štěňat a následně v roce 1986 vrh druhý (spojení Blesk a Bessy) rovněž 6 štěňat. Za zmínku stojí, že v roce 1987 se představili poprvé chodští psi v Brně a následně v Rychnově nad Kněžnou. Skupina šesti chodských psů se v Brně setkala s velkým zájmem kynologické veřejnosti.
Následně od roku 1987 do roku 1992 bylo odchováno 35 vrhů. Po 5-ti letech od prvního vrhu chodského psa se použili postupně do chovu další regeneráty pro oživení krve, kteří odpovídali svým typem a vlastnostmi požadovanému záměru tvorby plemene. Šlo nejprve o „zkušební“ vrhy a po zhodnocení jejich odchovů byli dle výsledků dále využíváni. Byly do dvě feny Dina a Brita a 3 psi Brix (zakl. III linie), Alex (IV. linie) a Harry (V. linie). V letech 1993-95 došlo k rychlému a výraznému zlepšení sjednocení typu chodského psa i ustálení kohoutkových výšek a to zejména díky přispění plemeníka Birri Chodský pes , který prokázal silnou „dědivou“ sílu. S fenami různého krevního vedení i kvalit předával štěňatům perfektní typ, ideální výšku, dobrý pigment a bohaté osrstění. Jeho plemenná hodnota však není samozřejmě náhodná, poněvadž byl pokračovatelem svého perfektního otce Asana na Bylinkách a neméně kvalitního děda Bena na Barance.
Zdroj: Klub přátel Chodského psa
Povaha
Chodský pes má živý temperament, rychlé reakce, je obratný, ale není zbrklý. Svůj temperament, ne agresivitu, nejlépe využije jako hlídač. Má vrozenou lásku k lidem, je přátelský, velmi kontaktní, a díky tomu i lehce ovladatelný. Nadšeně vítá většinu nabídnutých aktivit. Stejně však dokáže přejít z aktivity do klidu a ochotně bude ležet např.v restauraci pod stolem.
Hlavně když může být se svým člověkem!
Vyžaduje klidný přístup v období do ukončení puberty, protože patří k citlivějším plemenům. Tak z něj vyroste naprosto vyrovnaný a sebevědomý jedinec. Chybí mu tvrdost a není bezdůvodně agresivní. Nejen, že se ve valné většině případů dobře snáší s dalšími psy, ale neposkytnutí alespoň občasné možnosti kontaktu s nimi, jej velmi ochuzuje.
K dalším domácím zvířatům, pokud mezi nimi vyrůstá se chová přátelsky.
Velmi snadno se u CHP formou hry probouzí zájem o aportování. Má dobře vyvinutý kořistnický pud. Hračka je pak u mnoha jedinců lepší motivace použitelná při výchově a výcviku, než pamlsek.
Základem výchovy je u chodského psa hra, důslednost a pochvala. V žádném případě k jeho výchově ani výcviku nepatří tvrdost, dril, ani jednotvárnost.
Chodský pes má však také svoji osobnost a je bystrý a inteligentní a tak i když ví, že něco je zakázané (nežádoucí), obvykle to bez problémů dodržuje pokud ,,je na očích''. Pokud jej však majitel nemá na očích, může pro zábavu zákazy překračovat, což někdy vyžaduje od majitele vynalézavost.
Chodský pes je houževnatý, odolný i vůči nepřízni počasí. Celoroční pobyt venku mu přímo svědčí. Chlad snáší výborně. Ve slunném létě však je však nutné poskytnout mu stín.
Pokud však majitelům nevadí jeho dlouhá srst, může s nimi žít i v bytě. Ideálně ale v chladnější místnosti. A bude tam žít velmi rád, protože nejraději je, když může být ke svým majitelům co nejblíže. A tak i pokud žije na zahradě u rodinného domu, bude ve chvílích klidu vyhledávat místo, kde se cítí nejblíže ke své rodině a kde má o ní největší přehled. Špatné umístění boudy z tohoto hlediska může způsobit, že bude bouda nevyužitá, protože choďák bude raději ležet na holém betonu u francouzského okna, za nímž se jeho majitelé pohybují nejčastěji, nebo u vchodových dveří.
Chodský pes má rád svou rodinu hezky pohromadě. Také na vycházkách má sklon shánět ji dohromady. Je skvělým a spolehlivým parťákem i velmi malých dětí.
Díky své povaze je vhodný i jako první pes pro začínající kynology, i z řad teenagerů. Opravdu výborný rodinný pes, který využije svůj temperament při hlídání svěřeného teritoria, ale pokud si majitel přivede návštěvu, bude si užívat hlazení a bude i návštěvě s viditelnou radostí aportovat balonky a když se již návštěva bude chtít zabývat něčím jiným, lehne si a bude spokojený, že má možnost být uprostřed dění.
Vyjmenované povahové vlastnosti ve spojitosti s velikostí, hmotností, celkovou vyvážeností tělesných proporcí a ve spojení s chutí do jakékoliv aktivní činnosti, vynikajícími čichovými schopnostmi jsou hlavním důvodem toho, že chodský pes je velmi všestranný a vhodný k mnoha výcvikovým a sportovním disciplínám - od všestranného výcviku k různým alternativním kynologickým sportům.
Zdroj: Klub přátel Chodského psa
Zdraví a péče
CHP je pes přirozeného vzhledu, nešlechtěný k žádným extrémním tělesným znakům - ztěžujícím běžný život.
Matky jsou plodné, rodí v naprosté většině případů přirozenou cestou, mají dostatek mléka. Štěňata jsou po očištění z plodových obalů ve velmi krátké době schopná hledat zdroj mléka, absence sacího reflexu je výjimkou.
Chodský pes je odolný, houževnatý, nevadí mu u nás běžné zimy, spíše hůře snáší extrémně teplé počasí. Pak je skutečně nutností poskytnout mu stín a možnost ochlazení.
Využití
Velikost, hmotnost, celkově vyvážené tělesné proporce ve spojitosti s povahovými vlastnostmi pro chodské psy typickými a ve spojení s chutí do jakékoliv aktivní činnosti, jsou hlavním důvodem toho, že chodský pes je velmi všestranný a vhodný k mnoha výcvikovým a sportovním disciplínám - od všestranného výcviku k méně tradičním kynologickým sportům.
Je však především skvělým rodinným psem, společníkem a temperamentním hlídačem.
Zdroj: Klub přátel Chodského psa